Sukulentní rostliny čeledi Aizoaceae podčeleď Mesembryanthemoideae (kosmatcovité), známé pod označením mesemb (kosmatce), se vyskytují v převážně v Jižní Africe a zahrnují 123 rodů s asi 2500 druhy. Nejznámější skupinu mesemb tvoří „kvetoucí kameny”, též „živé kameny”.
Zahrnují 17 rodů s asi 500 taxony (181 druhů bez podruhů a variet). Jejich charakteristickým znakem, díky kterému získaly své pojmenování, je tvarová podobnost s kameny, tzv. mimikry. Rostliny se proto v přírodě velmi těžko hledají. Jejich listy se omezují pouze na jeden či několik sukulentních párů listů, velikosti většinou od několika milimetrů až do pár centimetrů. V období sucha se jejich velikost ještě zmenšuje a těla se propadají na úroveň terénu nebo i pod něj. Jeden pár listů se nazývá hlava a rostlinu většinou tvoří několik hlav. Stonek není vidět. Květy v odstínech bílé, žluté a fialové (červená barva květů chybí) často dosahují mnohem větší velikosti než listy.
Pěstování kvetoucích kamenů vyžaduje více citu než například kaktusy či pokojové rostliny. Při dodržení několika základních pravidel však i v bytových podmínkách docílíte dobrých výsledků a dočkáte se květů. Těmito pravidly jsou: světlé místo, dostatek čerstvého vzduchu, propustný substrát a vhodná zálivka. Světlé místo zajistíte umístěním rostlin na okenní parapet. Přímé dlouhotrvající sluneční záření má negativní vliv, je pak nutné zajistit stínění a sluneční paprsky rozptýlit. Nedostatek světla se projevuje protahováním těl a ztrátou přirozeného tvaru. V takovém případě ihned změňte polohu rostlin.
Rostliny pochází z větrných oblastí s malou vzdušnou vlhkostí. Vlhké prostředí vede k růstu do neobvyklých tvarů, k praskání těl nebo v nejhorším případě k úhynu rostlin. V bytech se vzdušná vlhkost pohybuje na požadované hodnotě. Při pěstování ve skleníku nebo v pařeništi je nutné pravidelně větrat. Rostliny bez problémů tolerují teploty kolem 5-10°C, v suchu i méně. Optimální teplota by se měla pohybovat v rozmezí 15-25°C. Při teplotách nad 30°C rostliny přestávají přijímat vodu a po zalití (zejména na slunci) mohou rychle uhnít. V tu dobu je nutné maximálně větrat, nezalévat a přistínit. Obecně platí, že čím více proudícího vzduchu poskytnete, tím lépe rostliny tolerují vyšší teplotu a množství slunečního záření. Jako substrát doporučuji použít rychle vysychající směs říčního písku a zahradnického substrátu v poměru 50:50.
V jednom roce rostliny vytváří pouze jeden pár listů. Na konci růstového období začíná proces takzvaného “převlékání”, kdy tento pár listů (hlava) postupně sesychá a mezi ním nebo uvnitř něj se vytváří pár nový, někdy dva i tři. Rostlina přechází z období vegetace do klidové fáze, tzv. dormance. V té době je nutné zálivku omezit nebo zcela vynechat. Pravidelný přísun vody obnovíme tehdy, až je nový pár (či páry) listů plně vyvinut. Správně zvolit způsob zalévání představuje nejtěžší zkoušku pěstitelských schopností. Protože kvetoucí kameny pochází z velmi rozmanitých oblastí, se specifickým rozložením srážek, mají jednotlivé druhy vegetační a klidové období různě rozložené během roku. Ve starší literatuře se pro jednotlivé rody a druhy často uvádí přesné termíny odkdy dokdy se rostliny smí a nesmí zalévat. Takové dogmatické rozdělení neplatí a každý rok je nutné přizpůsobit zálivku venkovním podmínkám. Ani v přírodě deště nepřichází ve stejný datum každý rok, ale vždy v podobnou dobu. Určité zásady platí obecně pro všechny mesemb, ale každý pěstitel si musí najít způsob zalévání podle svých podmínek v závislosti na teplotě, vlhkosti, světelných podmínkách a použitém substrátu. Následující rozdělení proto považujte za jakési soukromé doporučení, které vychází z patnáctileté praxe pěstování mesemb ve skleníku.
Zástupci mesemb většinou nemají přísně vyhraněné nároky na zalévání a vyžadují vodu po celý rok. Během hlavního období růstu, jak bude dále uvedeno, zaléváme vydatně, ale vždy po vyschnutí květníku – probíhá intenzivní růst. Mimo hlavní období růstu zaléváme méně, minimálně, ale zřídka vodu zcela vynecháme a frekvenci zálivky upravíme podle vzhledu rostlin a teploty. Sesychá-li nový, vyvíjející se pár listů, je to známka nadměrné ztráty vody, a proto v takových případech zaléváme opatrně i mimo období růstu. Nejčastěji v tomto období vodu žádají miniatury rodů Conophytum, Oophytum, ale i Gibbaeum, Faucaria, Cheiridopsis a malé semenáče. Lithops a Pleiospilos vydrží bez vody při teplotách kolem 10-15°C celou zimu.
Mesemb můžeme „uměle“ rozdělit na 2 hlavní skupiny:
Skupina 1
Na dlouhém dni neboli v létě rostoucí druhy s hlavním obdobím růstu (duben) květen – říjen (listopad). Tyto druhy na podzim přechází do klidového stavu (dormance). Její začátek závisí na tom, kdy skončí “babí léto” a podle toho se upraví i zálivka. Stejně tak na jaře doporučuji zálivku zahájit podle počasí. Při slunečných dnech mohou některé rostliny dostat větší přísun vody již v únoru. Seznam rodů: Bergeranthus, Carruanthus, Chasmatophyllum, Cylindrophyllum, Delosperma, Dinteranthus, Frithia, Hereroa, Lapidaria, Lithops, Malephora, Nananthus, Neohenricia, Pleiospilos, Rhombophyllum, Rhinephyllum, Schwantesia, Tanquana, Vanheerdea, Vlokia.
Skupina 2
Na krátkém dni rostoucí neboli rody s hlavním obdobím růstu na podzim a na jaře. Tyto druhy se probouzí koncem léta v srpnu, intenzivně rostou na podzim, kdy vyžadují dostatek vody a vzduchu. V zimě většinou prochází jakousi dormancí vyvolanou nízkou teplotou a nedostatkem světla, na jaře pak růst dokončují. Seznam rodů: Aloinopsis, Antimima, Argyroderma, Aridaria, Astridia, Bijlia, Cerochlamys, Cephalophyllum, Cheiridopsis, Conophytum, Didymaotus, Diplosoma, Drosanthemum, Faucaria, Fenestraria, Gibbaeum, Glottiphyllum, Ihlenfeldtia, Meyerophytum, Mitrophyllum, Monilaria, Muiria, Namibia, Odontophorus, Oophytum, Psammophora, Ruschia, Stomatium, Titanopsis, Trichodiadema. Některé keříčkovité rody mohou růst i kvést po celý rok, zejména Lampranthus, Drosanthemum.
Jednotlivé rody kvetoucích kamenů
Argyroderma
(11 druhů) Rostliny se vyznačují kulovitým až oválným tělem 1-6cm velikým, se zelenou až šedozelenou pokožkou. Často vytváří trsy hlav. Květy různých barev se objevují na podzim. Jednotlivé kolonie většinou obývají jedinci s jednou barvou květu. Sousední populace vzhledově shodných rostlin však může vykvétat jinak. Typickým příkladem je A. deleatii, kde podle barvy květu rozlišujeme tři formy: typová forma s bílým květem, f. aureum se žlutým a f. roseum s fialovým květem. Doporučuji vynechat zálivku v plném létě (červenec) a v zimě (prosinec, leden). Náleží do přechodové skupiny mezi 1 a 2.
Conophytum
(91 druhů) Tato nejpestřejší skupina mesemb zahrnuje rostliny s typickým zimním růstem (skupina 2). V přírodě se vyskytují podél pobřeží Atlantského oceánu v dosahu zimních mlh. Teploty se v tu dobu pohybují mezi 5-20°C, v horách často s přízemními mrazíky. Léta jsou suchá a teplá (30-35°C), rostliny však téměř výhradně obývají stinné skalní svahy a nejsou vystaveny přímému slunci. Mezi zástupce rodu Conophytum náleží i nejmenší mesemb (jednohlavé C. acutum s velikostí těla 2-5mm nebo C. achabense – 2mm), avšak jejich květy často několikanásobně překračují velikost hlav. Některé druhy vykvétají v noci, květy jsou mnohem menší než u ve dne kvetoucích druhů, zato však silně voní. V posledních 15 letech vzbudil tento rod mezi pěstiteli mnohem větší pozornost a bylo popsáno asi 40 nových taxonů.
Didymaotus
(1 druh) Tento monotypický rod s jedním druhem D. lapidiformis náleží mezi žádané druhy. Vyžaduje suché a teplé podmínky s množstvím slunce. Proto je ve sbírkách velmi vzácně zastoupen. Jeden listový pár klínovitého tvaru (asi 4cm) vykvétá dvěmi růžovými květy, které se objevují po obou stranách těla. Náleží do přechodové skupiny mezi 1 a 2 s letní dormancí.
Dinteranthus
(4 druhy) Typické kvetoucí kameny s centrálního Bushmanlandu a jižní Namibie se vyznačují krátkou dormancí uprostřed léta a zimy. Jinak vyžadují nepravidelnou zálivku po celý rok, dostatek vzduchu a slunce. Těla dosahují 2-5 cm a žluté květy se objevují koncem léta a na podzim.Typický zástupce skupiny 1 s velmi malými semeny.
Diplosoma
(2 druhy) Tyto vzácně pěstované miniatury se zimním růstem (skupina 2) se dožívají velmi krátkého věku. Fakultativně se může jednat i o letničky. Většinou však přežívají 2-5 let. V létě zůstává pod zemí malá hlízka (kolem 1cm), ze které vyrůstá pár listů (asi 1-3cm) s typickou krystalickou pokožkou a růžové květy.
Fenestraria
(1 druh) Existují dva poddruhy, F. rhopalophylla subsp. rhopalophylla s bílým květem a subsp. aurantiaca se žlutým květem. Oba se vyskytují v písčitých oblastech podél pobřeží Atlantského oceánu od Port Nolloth (JAR) až po Lüderitz v Namibii. Jejich těla jsou z větší části zasypána pískem a vyčnívá pouze horní povrch listu (5-10mm) se sklovitým okénkem, kterým jsou sluneční paprsky směrovány k chloroplastům, kde probíhá fotosyntéza. Vytváří trsy o průměru až jeden metr. V kultuře vyžaduje suchý vzduch a letní dormanci. Náleží do skupiny 2.
Frithia
(1 druh) Jediný zástupce (F. pulchra) roste v Dračích horách západně a východně od Johannesburgu. Východní forma pravděpodobně představuje druhý samostatný druh. Tvarem těla se podobá fenestráriím, ale dosahuje pouze asi 3-10cm v průměru a fialové či bílé květy jsou vklíněny mezi listy. Náleží do skupiny 1, ale při pokojové teplotě může růst a kvést celý rok, a snese tedy celoroční zálivku.
Gibbaeum
(16 druhů) Tento tvarově velmi rozmanitý rod s 18 taxony náleží do skupiny 2, ale většina druhů vyžaduje sporadickou zálivku během celého roku. Vyznačují se různou velikostí listů v páru, jeden je většinou nápadně menší. Pochází z oblasti Malé Karoo (asi 200-300 km severovýchodně od Kapského Města), kde většina srážek spadne v podobě mlh v zimě, ale v horkém létě se mohou vyskytnout náhodné bouřky. V jedné populaci vedle sebe často rostou bíle i růžově kvetoucí jedinci. Mezi nejkrásnější druhy náleží G. album se stříbřitě bílou pokožkou nebo zelené G. petrense.
Ihlenfeldtia
(2 druhy) Tento rod byl nedávno vyčleněn z rodu Cheiridopsis na základě odlišné stavby plodu (tobolky). Jeho dva zástupci (I. excavata, I. vanzylii) rostou v oblasti Bushmanlandu. Zejména malé semenáče mohou tvarem těla připomínat dinteranthusy, později však dorůstají do větší velikosti a vytváří trsy 10-20 hlav. Hlavní období růstu je na podzim, kdy snesou značné množství vody. Náleží spíše do skupiny 2.
Lapidaria
(1 druh) Jediný zástupce L. margarethae roste v jižní Namibii a přilehlých částech Bushmanlandu (JAR). Vývoj semenáčů se prvním rokem shoduje s lithopsy, dalším párem listů se již vytváří typická kompaktní růžice 5-10cm v průměru. V přírodě jsou často zbarveny do růžova nebo rezava, v kultuře převládá bělejší zbarvení pokožky. Žluté květy se objevují na podzim. Náleží do skupiny 1.
Lithops
(37 druhů) Nejznámější skupina živých kamenů téměř věrně napodobuje tvar kamenů a rostliny, které jste již jednou v přírodě objevili, můžete velmi snadno ztratit, když je znovu hledáte. Tak dokonalé jsou jejich maskovací schopnosti, mimikry. Náleží mezi v létě rostoucí druhy (skupina 1) a v zimě tolerují úplně vynechání zálivky. Proto patří mezi nejčastěji pěstované kvetoucí kameny. Jejich těla (hlavy) na povrchu pokrývá kresba složená z barevných linek, rýh a průhledných oblastí. Tento horní povrch listu se nazývá obličej a vzhled obličejové kresby slouží jako hlavní rozlišovací znak lithopsů. Žádné dvě rostliny se zcela v obličeji neshodují (stejně jako lidé), ale stejné druhy se vyznačují podobnou skladbou znaků. Proto každý výsev může s sebou přinést rostliny odlišné od rodičů. Vykvétají od června do listopadu žlutými nebo bílými květy. V poslední době vzrůstá jejich obliba.
Muiria
(1 druh) Tento druh (Muiria hortenseae) je známý z jediné lokality v Malém Karoo a ve sbírkách se díky obtížnému pěstování téměř nevyskytuje. Listový pár téměř dokonale srostl do tvaru vajíčka (asi 3-4cm) se sametově plstnatou pokožkou. Rostliny vyžadují skleníkové podmínky, s dostatkem světla a tepla. Náleží do skupiny 2, ale nedoporučuji vynechat zálivku na déle než několik týdnů. Roste společně s Gibbaeum album, se kterým se v přírodě kříží (Muiriogibbaeum album).
Namibia
(2 druhy) Rostliny pochází z diamantových oblastí pouště Namib, z okolí města Lüderitz. Vytváří trsy podobné Lapidaria margarethae s mnohem měkčí pokožkou. Náleží do skupiny 2 a v kultuře se oba známé druhy (N. cinerea, N. ponderosa) objevují velmi vzácně.
Oophytum
(3 druhy) Tyto miniatury se vyskytují společně se zástupci rodu Argyroderma. Přesto spadá jejich hlavní období růstu do zimního období, a náleží tedy do skupiny 2. Jednotlivé trsy tvoří hlavičky velikosti 5-10mm, velikost celé rostliny zřídka přesahuje 3-4cm. Růžové nebo bílé květy se objevují koncem zimy a v kultuře velmi neochotně kvetou. Nepatří mezi běžně pěstované živé kameny.
Pleiospilos
(4 druhy) Rod Pleiospilos, oblíbený zejména pro své velké, vonné, žluté květy, patří stejně jako lithopsy mezi nejoblíbenější mesemb a ve sbírkách je poměrně často zastoupen. Jedná se o lehce pěstovatelné rostliny s letním růstem (skupina 1), ale mnohem hůře od sebe jednotlivé druhy odlišíte. Navíc časem vznikly četné hybridy, které “nahradily” pravé druhy. Nejkrásnější P. nelii vytváří téměř kulovité tělo velikosti 5-7cm a muže vykvétat i růžově.
Tanquana
(3 druhy) Tento rod byl původně součástí rodu Pleiospilos, ale odlišuje se jinou stavbou tobolky a pokožky. Kromě T. prismatica, dosahují zbylí dva zástupci (T. archeri, T. hilmari) mnohem menších rozměrů (kolem 2-3cm). Vykvétají na podzim žlutými květy. Náleží do skupiny 1 a během zimní dormance vydrží dospělé rostliny bez vody několik měsíců.
Vlokia
(1 druh) Tento nový monotypický rod (V. ater) byl popsán teprve nedávno a ve sbírkách se zatím téměř nevyskytuje. Příbuzenské vztahy zatím nejsou příliš jasné. Vyskytuje se v Malém Karoo, nedaleko Montagu. Růžové květy se objevují koncem zimy nebo na jaře. Náleží do přechodové skupiny mezi 1 a 2. Mezi kvetoucí kameny můžeme počítat i některé zástupce rodů Antimima, Bijlia, Cerochlamys, Cheiridopsis, Dracophilus, Vanheerdea.
